Úvod
Služby
Aktuality
Připravujeme
Fotogalerie
Kontakty

Na co se můžete těšit?

05.09.2017   Martinská husa 2017
Radost Martina je hus a džbán vína
Co je U námořníka nového
05.09.2017
Od pondělí 11. do neděle 17. září 2017 bude v restaurantu a penzionu U námořníka ZAVŘENO.
05.09.2017
Staňte se součástí našeho týmu a pracujte v restauraci s dvacetiletou tradicí!
všechny aktuality
Restaurace
Penzion
Keramika
   Domů /

Okolí

Hukvaldy křížem krážem


Co jsou Hukvaldy?


Řeknou-li se Hukvaldy, znamená to především zříceninu mohutného hradu. Hukvaldy jsou obec tohoto jména od poloviny roku 1982, kdy byla schválena změna názvu z dosavadního Sklenova. Hukvaldy jsou rodištěm světoznámého hudebního skladatele Leoše Janáčka. Hukvaldy jsou též rodištěm akademického malíře Jana Václava Sládka, jehož podstatná část tvorby je inspirována krásami Hukvald a dílem Leoše Janáčka. V místní části dolní Sklenov se narodil a nadále tam tvoří akademický malíř Antonín Kroča, který ve své tvorbě zůstal věrný rodné obci a jejímu okolí.

Hukvaldy představují čtyři místní části s bohatou historií, ale ať se to lokálním patriotům z Horního a Dolního Sklenova či Rychaltic líbí nebo ne, pro turisty je nejpřitažlivější právě místní část Hukvaldy.


Cestujeme na Hukvaldy autem nebo autobusem a cestou můžeme shlédnout


Jedeme-li od Ostravy nebo od Frýdku-Místku či Příbora, projíždíme po okresní silnici a začínáme v místní částí Rychaltice. Ty byly do roku 1960 samostatné s vlastní historií. V té zcela nejdávnější byly součástí hukvaldského panství ve vlastnictví olomouckých biskupů, později arcibiskupů. Na hranici Rychaltic a Dolního Sklenova stojí vlevo na vršíčku kostel sv. Mikuláše – kulturní památka, vpravo kousek dál bývalá škola. Tam má ateliér i galerii akademický malíř Antonín Kroča, který patří rovněž k hukvaldským rodákům. Okresní silnice se dále vine Dolním Sklenovem. Kousek za mostem ve tvaru „s“ je hospoda U zastávky, kde se vaří hukvaldské kvasnicové pivo. Před několika lety tak byla obnovena tradice pivovarnictví na Hukvaldech. Na konci Dolního Sklenova stojí nová škola. Byla postavena v letech 1977 až 1980 a od roku 1988 nese jméno našeho slavného rodáka Leoše Janáčka. Její součástí je společenský sál vybudovaný v roce 2000, využívaný pro nejrůznější akce. V blízkosti školy byl panelový skelet zamýšlené mateřské školy přebudován na dům s pečovatelskou službou.

Pod kopcem se na křižovatce dáme mírně vpravo (silnicí vlevo bychom dojeli do sousedních Kozlovic) a projíždíme takzvanou Mlýnskou stranou. Kousek za křižovatkou určitě nepřehlédneme dům s pamětní deskou věnovanou spolutvůrci prvního automobilu Preasident Leopoldu Svitákovi, který v něm prožil největší část svého života. Naproti, na druhé straně silnice, kousek dále v zahradě svítí růžovou omítkou nově opravená vila. Tu v roce 1885 postavil u starého domku ing. Václav Stieber, starosta Polské Ostravy a ředitel dolu Trojice. Po roce 1945 byla vila jako částečný konfiskát prodána, v 70. letech ji koupily Hutní montáže pro své zaškolovací středisko. Nyní je opět v soukromém vlastnictví a vrátila se jí i její architektonická krása. Kousek výš po levé straně silnice je domek s pamětní deskou, odhalenou v roce 1978 u příležitosti 50. výročí úmrtí Leoše Janáčka. Ta připomíná jeho pobyty u Sládečků.

Posuneme se ještě kousek a jsme v centru Hukvald. Zaparkujeme na hlídaném parkovišti pod bývalým panským dvorem a pak již procházíme místy, kde každý dům má svou zajímavou historii.


Hukvaldské Podzámčí – historické i současné


Když se vydáme od parkoviště nahoru směrem k oborní bráně, hned za parkovištěm, po pravé ruce máme budovy bývalého panského dvora. V pramenech se uvádí, že dvůr tam byl od nepaměti, původně s dřevěnými objekty. Ty byly v době výstavby domů na podzámčí nově vybudovány z „tvrdého“ materiálu. Stavby byly mnohokrát přebudovávány, a to podle potřeby a účelu, ke kterému měly sloužit. V roce 1854 objekty dvora postihl požár a při následné rekonstrukci byla původní krytina zaměněna břidlicí. V pravém křídle dvora, kde je dnes restaurant U námořníka a také prodejna Keramika Zdenica, byl původně byt šafáře, koncem 19. století bylo celé křídlo přeměněno na mlékárnu, kde se zpracovávalo mléko z hukvaldského i okolních dvorů. Vyrábělo se v ní máslo, tvaroh, sýr a smetana se prý vozila až do Vídně na císařský dvůr. Z doby před 50 lety tam někteří pamatují závodní jídelnu státního statku, prý tam výborně vařily Hukvalďanky. K tomuto křídlu přiléhal původní kravín, který byl v roce 1840 nahrazen novou budovou s krásnými klenbami a litinovými sloupy, postavenou namísto bývalé ovčárny naproti vjezdu, a místo kravína byly zřízeny stáje a chlévy pro chov prasat.Vlevo od vjezdu do dvora byly kůlny na nářadí. Později byly tyto prostory přebudovány na byty pro čeládku. V rohu tohoto traktu byla stodola, sýpka, sklepy. Ve dvoře byla kašna, z níž se brala voda pro potřeby dvora.

Vlevo od silnice, kterou jsme se vydali nahoru směrem k oboře stojí na křižovatce stavba, která je rekonstruována a která byla kdysi hotelem vyhledávaným hukvaldskými návštěvníky. Nejdříve tam bylo postaveno malé stavení, v 50. letech 19. století tam byl otevřen obchod, později nálevna kořalky. Ta sice za nějaký rok zanikla, ale znovu byla obnovena a roku 1895 byla hostinská koncese rozšířena o podávání jídel, kávy a čaje. Přibyl také sál, kde se odbýval kulturní život Hukvalďanů, chodíval tam i Leoš Janáček. V roce 1927 začala jeho přestavba na hotel zvaný Mičaník (podle majitele), později Hukvaldy ve správě SD Jednota. Po roce 1989 byl v restituci vrácen, několikrát změnil majitele, v současnosti je opět provozován.

Pokračujeme dále a všímáme si stále pravé strany. Projdeme kolem samoobsluhy – prodejny, která byla vystavěna koncem 60. let minulého století. Její vzhled je poplatný té době a zatím se ho nepodařilo změnit. Před prodejnou, jejíž část je využívána jako pekárna koláčů, jsou sochy z doby výstavby podzámčí – vpravo sv. Florián, vlevo sv. Jan Nepomucký. Koncem 90. let minulého století v sousedství prodejny přibyla budova nového poštovního úřadu, která vznikla na místě bývalých garáží. Ty vznikly z bývalé konírny, na kterou navazovaly byty pro zaměstnance dvora. Původně tam byla panská ovčárna. Jednopatrová budova bývalé fary byla postavena v době výstavby podzámčí ke kostelu sv. Maxmiliána. Kostelík je barokní, velmi pěkně zdobený. Z věže vyzvánějí od roku 1990 zvony, které Hukvaldům daroval akademický malíř Jan Václav Sládek spolu s manželkou Jarmilou. Od poloviny 50. let minulého století není fara obsazena knězem. V současné době má jen příležitostné využití. U kostela je kašna, pravděpodobně již z doby vzniku zástavby na podzámčí. Dnes má samozřejmě jinou podobu. Kolem kašny vede cesta do bývalého panského pivovaru. Dnes z něj už téměř nic nezbylo. Ještě počátkem 80. let 20. století, to už se tam víc než deset let pivo nevařilo, patřil ke koloritu Hukvald jeho komín. V panském pivovaru se pivo vařilo od roku 1567. Malý pivovárek s ruční a malou výrobou, který se během let musel vzpamatovávat mimo jiné z požárů, se postupně rozšířil a zmodernizoval. Výroba byla zastavena v roce 1970, kdy začal pivo vyrábět nošovický pivovar. To už některé pivovarské budovy podlehly zubu času, zbytek začaly využívat Moravské vinařské závody. V areálu přibyly tři kruhové zásobníky vína. Éra vinařství na Hukvaldech však již skončila.

Po levé straně silnice, za křižovatkou stojí na malém prostranství pomník obětem obou světových válek. Kdysi tam stávala jedna z budov úřadu panství. Jako poslední tam byla umístěna prodejna, a to až do otevření nové samoobsluhy. Budova, v níž je dnes večerka, sloužila dlouho zčásti jako pošta, vedlejší dům byl dlouho sídlem lékařů, fotopozději jako prodejna a také cukrárna, která je tam dodnes. Budova nynějšího obecního úřadu je rovněž bývalý úřad. Nad ní stojí bývalý zámek – nejdříve panský úřad, potom letní sídlo olomouckých arcibiskupů, pak základní škola. Nyní je budova opět v majetku církve, a to Ostravsko-opavského biskupství. Zatím čeká na vnitřní úpravy a využití. Poslední budovou je zámecká kuchyně. Ta byla přebudována z prastaré zájezdní hospody. V době existence základní školy v zámku tam byla školní kuchyně a místnost pro školní dužinu. Zatím nemá využití. Za zámkem je rozlehlý park, tzv. zámecká zahrada, kde se dnes například konají svatby.



Rodná škola Leoše Janáčka


Cestu z parkoviště dojdeme po vystoupání kopečku k rodné škole Leoše Janáčka. I tato budova má svou historii. Kdysi to byla panská bednárna, která byla v roce 1816 přeměněna na školu. Do ní se v roce 1848 se svou rodinou nastěhoval učitel Jiří Janáček a v roce 1854 se tam narodil jeho syn Leoš. Jiří Janáček byl veřejně činný, byl spoluzakladatelem čtenářsko-pěveckého spolku, který na Hukvaldech šířil po dlouhá léta osvětu, a byl mimo jiné také členem obecního zastupitelstva.

Podmínky bydlení ve staré škole byly velmi špatné a nepomáhaly ani neustálé žádosti Jiřího Janáčka o jejich zlepšení. Až v letech 1877 – 1878, to už Jiří Janáček nežil, byla škola zbourána (některé prameny uvádějí, že vyhořela) a na jejím místě byla postavena škola nová. Ta prošla v roce 1908 další přestavbou, to když bylo zapotřebí vybudovat další třídu pro rostoucí počet dětí. Vyřešilo se to nadstavbou patra nad bytem učitele. V takové vnější podobě zůstala budova dodnes. V roce 1926 na ní byla odhalena pamětní deska Leoši Janáčkovi. V roce 2004 zde byla ve spolupráci s Janáčkovou nadací Brno zřízena pamětní síň Leoše Janáčka.



Janáčkův památník na Podoboří


Leoš Janáček koupil v roce 1921 od své švagrové Máši domek s číslem popisným 79. Upravil si ho a využíval ho jako letní byt. Dovolenou tam trávil i v srpnu roku 1928, kdy onemocněl a následně v ostravském Kleinově sanatoriu zemřel. Vdova Zdeňka Janáčková v domku roku 1933 otevřela jeho památník. V roce 1948, v roce zahájení festivalu Janáčkovo hudební Lašsko, na něm byla odhalena pamětní deska. V roce 2001 prošel památník důkladnou rekonstrukcí a pamětní deska byla umístěna před domkem v zahradě.


Naučné stezky


Stezky jsou tři a začínají na hukvaldském podzámčí, kde je na prvním panelu úvodní souhrnná informace:


Naučná stezka Hradní vrch


Naučná stezka Hradní vrch je okružní a vede po asfaltové cestě k hradu a lesním chodníčkem zpět. Vyznačena je červenou turistickou značkou. Na dvoukilometrovém okruhu je instalováno 6 tabulí. Nejprve se návštěvník u oborní brány dozví něco o významu jedné z nejstarších obor v našich zemích.

Před hradem Hukvaldy je na tabuli naučné stezky stručná historie a zajímavý pohled na hrad v době jeho největší slávy. Na lesním chodníčku, vedle kamenného památníku, je zastavení naučné stezky věnováno přírodní památce Hradní vrch Hukvaldy.



 


Naučná stezka Janáčkův chodníček


Oborou po žluté značce do Kozlovic vede Naučná stezka Janáčkův chodníček. Na jednotlivých informačních tabulích se návštěvník dozvídá mnoho zajímavého o rostlinách a živočiších. Po opuštění obory stezka pokračuje částí Kozlovic. Po náročnějším stoupání stezky podél Bačova potoka si může návštěvník oddechnout u Myslíkovských Lurd. Umělá jeskyně se sochou Panny Marie byla v Mankově skále postavena nákladem myslíkovského občana Jana Bělunka v roce 1946, jako poděkování za přežití bombardování Ostravy při osvobozovacích bojích na konci 2. světové války. Z myslíkovského Podvrší se otevírají nádherné výhledy na věnec beskydských hřebenů. Podle panoramatického znázornění na zastavení Naučné stezky č. 12 je můžete všechny identifikovat. Naučná stezka Janáčkův chodníček končí na Kubánkově, nejvyšší kótě Palkovických Hůrek. Z hukvaldského náměstí je to 8,5 km, a tak si unavení návštěvníci mohou odpočinout na lavicích u dřevěného stolu.



Naučná stezka Hůrky


Na Kubánkově má poutník dvě možnosti: Vrátit se po Naučné stezce Hůrky zpět na Hukvaldy, nebo po modré značce pokračovat do Místku k přehradě Olešná. Při zpáteční cestě se může pokochat krásným lesem v přírodní rezervaci Palkovické Hůrky. Při pokračování do Místku jej ještě čeká Kociánka s památným tisem, a z chlebovického podvrší se mu otevře pohled na Místek.


Obora, jedno z nejnavštěvovanějších míst Hukvald


Došli jsme ke kamenné oborní bráně z 1. poloviny 18. století, kterou zdobí erb kardinála Schrattenbacha, za ní jsou schody a nad nimi socha Panny Marie.



Hukvaldská obora je na tomto místě kolem hradního kopce od roku 1730. Založena však byla již v roce 1567 za biskupa Viléma Prusinovského na fojtovském poli u silnice směrem na Hájov. K tomu se váže pověst, že fojt na honě postřelil panského sluhu a za trest musel věnovat panstvu svůj pozemek. Velkého rozkvětu dosáhla obora za arcibiskupa Fürstenberka, který byl velkým milovníkem myslivosti a koní. V oboře nechal vybudovat hřebčinec, který se po jeho smrti již netěšil takovému zájmu jeho nástupců a po pozemkové reformě byl v roce 1924 zrušen. Objekty měly také nejrůznější využití. Nyní slouží převážně pro bydlení.




Oborou se prochází na hrad. Cesta od kamenné brány vlevo je kratší a vede poměrně strmě. V zákrutu cesty stojí morový sloup, který nechal postavit faktor hukvaldských tkalců Míka. Delší cesta na hrad vpravo od brány nás dovede na rozcestí k pomníčku Lišky Bystroušky, který lesníci a myslivci tehdejšího Ostravského kraje nechali vybudovat jako hold Leoši Janáčkovi u příležitosti prvního uvedení jeho opery Příhody Lišky Bystroušky v amfiteátru. Ten se nachází na louce naproti. Byl vybudován v polovině 50. let minulého století. Stal se dějištěm festivalů, zprvu po více než čtyři desetiletí Janáčkova hudebního Lašska, od roku 1994 Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Půjdeme-li dále oborou, dojdeme k nově zrekonstruované myslivně a posléze na konec obory k bráně.






 


Hukvaldský hrad


O historii hradu Hukvaldy bylo napsáno mnoho publikací. Další a další bádání přineslo neznámé skutečnosti o vzniku hradu a poopravilo některé nepřesné údaje. Málokterý hrad má svou nejstarší minulost tak zahalenu tajemstvím. Stručně lze říci, že hrad vznikl ve druhé polovině 13. století a jeho zakladateli jsou příslušníci rodu Huckesvagenů. Během staletí prošel mnoha stavebními úpravami – byl rozšiřován až do podoby jednoho z nejmohutnějších hradů. Mnohými válkami byl sice poškozen, ale nikdy ne dobyt. Jeho zkázu dovršil požár v roce 1762. Ruiny hradu byly opravovány, aby mohly sloužit návštěvám výletníků. V 60. letech minulého století pokračovaly práce na úpravách, byly však velmi pomalé. Tempo nabraly až po roce 1990. Během 3 let byly po vybudování kovových schodišť zpřístupněny dvě vyhlídky v bývalém hradním paláci a opravilo se zřícené zdivo u bývalých hradních bran tři, čtyři a pět. Opravy navíc pokračují i nadále.

V roce 2000 využili hukvaldský hrad ruští filmaři pro natáčení sci-fi filmu s názvem Je těžké být Bohem režiséra Alexeje Germana podle románu bratří Strugackých Chrustaleve, auto!

Hrad Hukvaldy je v nájmu Fondu Janáčkovy Hukvaldy, který zajišťuje jeho provoz a stará se o pestrý program v průběhu celé sezóny. Každoroční Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy si pro velkou část programu vybírá právě prostory hradu – kapli či mottu. Nejvíce lidí hrad každoročně hostí o Ondřejské pouti kolem posledního listopadu, podle toho jak vyjde neděle. To se sejdou lidé ze širokého okolí, popijí vařonky – typického nápoje pro Ondřejskou pouť, pojedí párky s křenem a hořčicí,někdo si dá medovinu nebo svařené víno. Známí, kteří se třeba vidí pouze jednou za rok, tak mají příležitost potkat se, pohovořit a něco popít. V hradní kapli sv. Ondřeje se pravidelně koná mše svatá.

V posledních letech se hukvaldský hrad stal oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů. Snoubenci si mohou říct své ano v romantickém prostředí hradu, a to buď na jevišti v mottě nebo v hradní síni s kamennými zdmi, kde osvětlení zajišťují louče. V případě že chtějí sňatek církevní, mohou využít také hradní kapli.


Procházky kolem Hukvald


Hukvaldy se rozkládají v údolí podél okresní cesty z Ostravy na Frenštát a dále do Beskyd, velkou částí protéká řeka Ondřejnice. Z jedné strany ji lemují Hůrky, z druhé Sklenovský vrch a Fojtovy vrchy. Cestou pod Hůrkami po tak zvané „příčnici“, která kdysi byla cestou na Místek, dojdete ke kříži z roku 1765 – nejstaršímu na území obce. Lze si tam odpočinout na lavičkách a využít krásné vyhlídky do širokého okolí. Na Babí hůře, poslední ze tří, se nachází Janáčkův les s lavičkou a pamětní deskou. Ta je připomínkou, že ten les kdysi patřil světoznámému hudebnímu skladateli Leoši Janáčkovi, který ho odkázal obci. Na vyhlídku chodíval při svých pobytech na Hukvaldech. Tenkrát to bylo místo s dalekým rozhledem, dnes je tam vzrostlý les. Místo v roce 140. výročí narození Leoše Janáčka obnovili, upravili a novou pamětní deskou opatřili členové místního Klubu českých turistů. Od lavičky lze sejít na „koupaliště“, které tam kdysi skutečně bylo. Vzniklo z popudu tehdejšího starosty jako řešení nezaměstnanosti a několik desítek let také svému účelu sloužilo. V dobách jeho největší slávy tam prý měli své soukromé kabiny významní Hukvalďané a chodili se tam koupat letní hosté, aby se později stalo místem, kde se scházeli chataři. Dnes už po malém bazénu není ani památka, zůstalo pouze posezení pod kaštany. Pod Fojtovými vrchy je bývalý větrný mlýn, který patřil sklenovským fojtům. Kdysi dřevěný, počátkem 19. století vyzděný jako mlýn holandského typu. Koncem století dosloužil, lopatky byly odstraněny a mlýnek byl přeměněn na bydlení. Nějakou dobu sloužil jako pastouška. V současné době je coby rekreační objekt.

Autorem textu je Karla Klečková, kronikářka obce Hukvaldy
Autorem fotografií je Svatopluk Lév, hukvaldský fotograf


  nahoru NAHORU    nahoru TISK    nahoru ZPĚT
denní nabídka jídelní a nápojový lístek virtuální prohlídka návštěvní kniha

Rychlý kontakt
Hukvaldy 112
739 46 Hukvaldy
Tel. restaurace: +420 774 699 260
Tel. penzion: +420 777 105 023
Tel. keramika: +420 777 105 283
Provozní doba
Restaurace: Po-Čt 11:00 - 22:00
  Pá-So 11:00 - 23:00
  Ne 11:00 - 21:00
   
Penzion: Dle otvírací doby restaurace
  + dle domluvy
   
Keramika: Po Zavřeno
  Út-Pá 13:00 - 17:00
  So-Ne 11:00 - 17:00
logo


© 2014 U Námořníka
Vytvořilo ELINE s.r.o.
blog facebook
Blog
Sledujte náš blog a
získejte aktuální novinky.